Košík
0
0,00 Kč
O MNĚ
Jmenuji se Jan Pokorný. Narodil jsem se 24.10. 1984 v Brandýse nad Labem. V roce 1986 jsme se s maminkou a tatínkem přestěhovali do Prahy.
V sedmi letech jsem se začal intenzivně věnovat volejbalu a v devíti začal chodit do volejbalových sportovních tříd v Brdičkově ulici na Lužinách. Pak jsem vystudoval sportovní Gymnázium v Přípotoční ulici se zaměřením na volejbal. V roce 2006 jsem začal pracovat v radiu jako zvukař.
Hudební kariéra
První píseň jsem složil společně se svým bráchou na půdě na chalupě. Bylo mi třináct let a jmenovala se Černý wápno. Od té doby si nedokážu představit den bez hudby. Ať už je to čas s kytarou, pianem, psaním textu a nebo jen poslechem. Po rozpadu kapely Faux Pas v roce 2009 jsem se vydal na sólovou dráhu. V roce 2022 jsem začal spolupracovat s producentem Alešem Zenklem a společně jsme nahráli album "Vždycky není pozdě".
OČIMA OSTATNÍCH
S Honzou se známe už několik let. Chodili jsme hrát beachvolleyball do stejného klubu a už tehdy jsme se oba věnovali muzice. Honza mě nedávno oslovil, jestli bychom spolu neudělali písničku. Nevěděla jsem moc co čekat, navíc česky moc nezpívám. Nicméně jsem Honzu pozvala k sobě do bytu, kde mám malé studio na demo nahrávky. Za 4 hoďky jsme napsali mojí sloku a navíc u toho byla zábava, což s Honzou je vždycky. Mám z toho radost a těším se na další spolupráce, ale nejvíc samozřejmě na živáky.
Jméno
LinaKaro
Náš výborný kamarád Honza, alias PJ Dokosh, nám zahrál a zazpíval k prvnímu novomanželskému tanci, čímž nám vytvořil nezapomenutelnou vzpomínku na celý život. Sám zkušený DJ, který nás svou hudbou doprovázel celý den, byl vystoupením unešen. Navíc vzhledem k chytlavosti jeho textů zná například písničku Bac tu slípku celá Riga, kde jsme absolvovali mezinárodní volejbalový turnaj.
Jméno
Martin a Terezka
Turští
V uplynulých deseti letech mně s nadšením pouštěl svoje písničky. Ale jo, bylo to celkem fajn, v textech občas dokázal překvapit elegantním obratem, originální metaforou a tak. Jeho nadšení jsem sdílel do momentu, než začal naznačovat, že by ho třeba mohla hrát rádia. Tak mně nezbylo než taky naznačit, že v tomhle stavu tvorby fakt ne, po všech stránkách to prostě nebylo ani trochu rádiové. A pokud to chce myslet vážně, tak si musí holt najít nějakého producenta, který ho náležitě usměrní. A že si ho holt bude muset zaplatit. Což není levná záležitost. Domníval jsem se, že tím to máme tak nějak vyřešené. Jenže on to nevzdal. Vytřepal úspory, našel si hodně dobrého producenta a po nějaké době přinesl píseň Konečná. A mně spadla brada. Ono to fakt znělo skvěle! Prostě líbivá rádiovka, za kterou by se nemusel stydět ani nikdo z těch obecně fungujících muzikantských bardů. Takže respekt, chlapče. Dokázal jsi, že Vždycky není pozdě. A jsem zvědav na pokračování. Hodně štěstí!